Centrum volného času Kostice, to je spojení neskutečné odhodlanosti, pracovitosti, lásky a pochopení nejen ke koním, ale i k dětem, ať už zdravým, ale i k těm, kterým život nadělil těžší osud… 

Do Centra s dcerou docházíme dva roky, kdy jsme začali pouhými procházkami, po pár měsících jsme přešli na individuální výcvik a následně dcera začala chodit i do kroužků. Na týmu spolku si cením toho, že umí vnímat rozpoložení a pocity svých svěřenců, díky čemuž jsou trenéři (asistenti) schopni danou lekci nastavit tak, aby byla pro všechny zúčastněné co nejvíce přínosná a příjemná. Když se dětem nedaří, umí je podpořit a probrat s nimi v danou chvíli jejich pocity, zároveň ale jsou důslední a vyžadují od svých svěřenců dodržování přirozených i Centrem nastavených pravidel nejen k ostatním dětem (lidem), ale i ke koním. Nenásilnou formou dětem vštěpují, že mít koně není jen o svezení se na něm, ale že je to těžká, nekončící, každodenní fyzická práce, kde se nehledí na to, jestli je venku krásné slunečné počasí, plískanice, či mráz. Hlavní „aktérky“ spolku Lucii a Justýnu obdivujeme s jakým nasazením Centrum vybudovaly a stále se ho snaží s vypětím všech sil vylepšovat, tak, aby bylo komfortnější nejen pro jejich klienty, ale i pro koně, byť je to obtížné nejen z hlediska časového, ale i zejména finančního. 

Největší odměnou pro nás rodiče je nadšení a radost v očích, s jakou dcera do Centra dochází, ať už se jedná o kroužek, individuální trénink, tábor a že případným trestem pro ni není zákaz televize, telefonu apod., ale hrozba zrušení lekce u koní. Díky Centru se naše dcera učí nejen jízdě na koni, ale také zodpovědnosti, pracovitosti, ohleduplnosti, týmové práci. Poznává úspěch, neúspěch i to, že něčeho dosáhnout, není samozřejmé a často to sebou nese tvrdou dřinu.  Jako rodiče jsme šťastní, že takové Centrum máme „za humny“ a že ho vedou tak skvělí lidé, kteří nejsou jen zapálenými „koňáky“, ale i skvělými učiteli…

Synovi se moc líbili koně, tak jsem hledala, kde by se mohl ,,povozit“.

Při první jízdě sjížděl na jednu stranu, tak jsme jej museli přidržovat…

Až zpětně mi dochází, že v té době se např. sám neuměl rozhoupat na houpačce…. Při další jízdě to bylo lepší a pořád se to zlepšovalo. Už dávno jezdí bez pomoci sám, jen v doprovodu Lucky a Justy. Vůbec mě nenapadlo, jak nám koně pomáhají. Synovi se díky jízdě krásně zpevnil střed těla a celkově držení těla. A k tomu jako bonus Lucka s Justy. Holky na svém místě, pro které práce není jen povolání. 

Moc se těšíme na den, kdy máme jízdu. Syn si užívá jak přítomnost koně, jízdu, čas v přírodě a i holky, které se mu moc věnují. 

Holkám, nám i koníkům bych přála do budoucna krytou halu, abychom nemuseli řešit, že při špatném počasí nemůžeme vyjet.

Naše první jízda byla 6.4.2021 (syn měl 6 let). Od toho dne jezdíme a jezdit budeme, dokud to syna bude bavit a holky s námi taky ☺. 

Naše společná životní cesta nás zavedla i do Centra volného času v Kosticích. Mému synovi byla diagnostikována porucha autistického spektra. Jako matka samoživitelka jsem velice ráda, že dvě nadšené ženy s neskutečnou energií, vytrvalostí a cílevědomým přístupem provozují hipoterapii v Kosticích a já tak nemusím se synem dojíždět na hipoterapii až do Brna. Určitě toto velmi oceňují
i ostatní rodiče ze širokého okolí, protože dojíždět za jakýmikoliv terapiemi potřebnými pro naše děti až do Brna je hodně časově i finančně náročné. Hipoterapie nám dává lidské i osobnostní obohacení. Kůň nám nastavuje pravdivé zrcadlo. Pokud pochopíme, co nám kůň říká a jsme připraveni mu naslouchat, potom můžeme pracovat sami na sobě.

Nejvíc mě hřeje u srdce:

• když syn od auta běží rovnou k bráně Centra volného času a oba jsme rádi, že můžeme být v přítomnosti koně, protože je to krásné pohlazení na duši,
• když v obchodě s hračkami syn nesáhne po autíčku, ale po koni s jezdcem,
• když syn doma chce, abych mu dělala koně, on mohl na mně sedět a řehtat jako kůň.

Ze srdce děkujeme terapeutkám za to, co pro naše děti dělají, za jejich laskavý přístup s nádherným napojením na koně a práci s nimi.

Hipoterapie v Centru volného času v Kosticích byla pro syna jednou z nejlépe vybraných volnočasových aktivit vzhledem k jeho diagnóze poruchy autistického spektra s těžkou mentální retardací. Po šesti měsících hipoterapie s Luckou a Justýnou se synovi viditelně zlepšilo držení těla, hrubá motorika, při běhu lépe střídá nohy, začal jezdit na kole, je vnímavější a spokojenější. K holkám cítí důvěru, protože si ho získaly lidským přístupem a respektem, což je pro děti s narušenou komunikací nesmírně důležité. Kurzy jsou vedené odborně, s citem a o koně je prvotřídně postaráno. Nemůžu mluvit jinak, než v superlativech.